Přízemní prodavač bot Al Bunda se stal doslova kultovní postavou.

"V Americe to narozdíl od nás umějí, existují tam tvůrčí dílny, spolupracují spolu autoři námětů, scénáře, dialogů, gagů; ti všichni mají s tímto žánrem obrovské zkušenosti, mají za sebou řadu světových úspěchů a také jsou o něco lépe placeni. My samozřejmě začínáme, a když něco neumíme, nebo to umíme jen částečně, musíme se to naučit, ne jít od toho a strkat hlavu do písku," vysvětluje na internetových stránkách České televize dramaturg Ducha českého Jiří Bednář. (Žádost TÝDNE o rozhovor odmítl, prý se "nebude k ničemu vyjadřovat", dokud seriál definitivně neskončí.)

Sitcom český normalizační Sitcomové prvky obsahují některé seriály ještě z dob Československé televize, čistou situační komedii zde ale nenajdeme. Nejvíce se tomuto žánru přiblížil seriál z počátku 70. let Taková normální rodinka. V mnoha ohledech žánru sitcomů vyhovuje: jeho hrdinové, česká rodina, řeší běžné situace, postavy jsou velmi dobře propracované. Od sitcomu amerického typu jej odlišuje délka stopáže jednotlivých dílů (45 minut) a menší počet epizod. U diváků měla Taková normální rodinka velký ohlas, o čemž svědčí i velký počet repríz. Znaky sitcomů najdeme také u seriálů Tři chlapi v chalupě, Slovácko sa nesúdí, Píseň pro Rudolfa III. či Chalupáři.

Duch český ukazuje ukazuje život v jedné redakci (představa autorů, jak život v tištěném médiu vypadá, mnoho novinářů pobavila; zdá se, že v normální dnešní redakci snad nikdy nebyli). "Vtipný" rozjezd a jeden z hlavních bodů, odkud se mnohokrát odvíjel "humor", obstarali už majitelé týdeníku: Ruská Ljubočka (když Rusko, tak mafie, to se rozumí) spolu s "hamburgrovým" Američanem Jackem Vítkem (ten zase mluví "legračně" česky).

Poměrně atraktivní herecké obsazení, například Václav Postránecký, Valérie Zawadská, Rudolf Hrušínský či Eva Holubová, výsledné mizérii nepomohlo, špatný scénář se ani zachránit nedal. Vtipné scénky většinou vyzněly trapně, celé pojetí seriálu pak "zapáchalo" komunální, dobu tepající atmosférou, jakou nabízela normalizační média.

V čem se stala chyba? V podivném smyslu pro humor dramaturgů ČT, který se asi nikdy nezmění? Hlavní problém spočívá v žánru: Duch český je totiž cokoli, ale ne sitcom. Nedodržuje základní pravidla žánru.

Hrdinové všedního dne
"Myslíte si, že v životě jenom prohrávám. Jenom proto, že mám podělanou práci, kterou nenávidím, a rodinu, která mne nerespektuje. Dobře, možná jsem pro vás neúspěšný. Ale chci vám něco říct. Každé ráno, když vstávám, vím, že to nebude lepší, dokud zase nepůjdu spát. Takže vstanu, vypiju svou vodnatou kávu a sním nerozmrazenou housku, sednu do auta bez benzínu, s prosezenými sedadly a šesti probuzenými krysami. Vrhnu se do práce, jen abych měl potěšení z toho, že natahuji pár levných bot na hnáty lidí jako vy. Nikdy nebudu hrát americký fotbal, jak jsem kdysi toužil. Nikdy nebudu milovat nádhernou ženu. Taky už nikdy nepojedu autem bez masky na hlavě. Ale neprohrávám svůj život, protože stejně jako každý jiný, nikdy nebudu tím, čím jsem kdysi chtěl být. Budu dělat to, co nenávidím čtyřicet hodin týdně, doživotně. Ale fakt, že si proto nestrčím do pusy hlaveň pistole, ze mne nakonec dělá vítěze."

Jak žijí hrdinové úspěšných sitcomů? Jsou stejní jako my, mají podobné problémy. Řeší je ale netradičně a vtipně. Smějeme se nejen jim, ale také sami sobě. Situační komedie není totiž únik ani do pohádkových příběhů telenovel, ani do vzdáleného světa bohatých lidí (jako například Dallas). Proto se také odehrávají v kruhu běžné, často podprůměrné rodiny nebo blízkých přátel. Gagy vycházejí z nejběžnějších situací. Sitcom prostě není postavený na vykonstruovaných zápletkách, ale na vtipném dialogu. Je spíš sledem anekdot.

Tento základní princip tvůrci Ducha českého nepochopili. Seriál zasadili do prostředí, které je neznámé, a řídili se při tom heslem čím bizarnější zápletka, tím lépe.

Jedna epizoda se například točí okolo toho, bodyguard ruské vydavatelky upustil na zem balíček heroinu. Jindy si zase fotografka (mimochodem jeden z nejslabších hereckých výkonů) myslí, že se jí podařilo vyfotografovat vraždu. Taková věc se ale opravdu nestává každý den.

Oproti tomu americké sitcomy vycházejí ze situací, které se stávají takřka denně. Scénka, kterou sehrál v Cosby show doktor Huxtable se svou dcerou Rudy kvůli tajně snězenému dortu, mluví sama za sebe:

Doktor: "Takže ty jsi ten dort z ledničky nevzala?"
Rudy: "Ne, doktore Huxtable."
Doktor: "Takže on si otevřel dveře, vyskočil a připlazil se ke stolu."
Rudy: "Ano, doktore Huxtable."
Doktor: "A tam si sám vzal nůž a rozkrájel se na kousky."
Rudy: "Ano, doktore Huxtable."
Doktor: "A ty si opravdu myslíš, že ti to věřím?"
Rudy: "Ano, doktore Huxtable."

Dobrý nápad, ale...
První porevoluční pokus o situační komedii vznikl v roce 1995 v televizi Nova. Hlavní zápletka seriálu Nováci (s Janou Janěkovou a Otou Jirákem) byla poměrně dobře vymyšlená. Do prostředí obyčejné české rodiny, která má ještě ke všemu nejběžnější české jméno Novákovi, se dostane černošský student sociologie. Cizí element ve známém prostředí není v sitcomech rozhodně žádnou novinkou. Vzpomeňme například Alfa, mimozemšťana z planety Melmak, který se propadl se svým raketoplánem do garáže průměrné americké rodiny Tannerových. V prostředí, jež je pro něj neznámé, si může dovolit porušovat zaběhnuté stereotypy chování: za jeho výroky by byl "pozemšťan" okamžitě považovaný za radikálního a nesnášenlivého. Také ostatní hrdiny seriálu svou odlišností nutí zaujímat neobvyklá stanoviska:

Darlow: "Ach, bude to jen obvyklé testování. Zjistíme, jak reaguje na vysoké teploty a silný chlad. Na vysoké napětí, na bolest, na nedostatek spánku. Injekce a podobně. A pak ho budeme pitvat..."
Kate: "Možná mu také strhnete nehty?"
Darlow: "Když vy mě nenecháte domluvit..."

Českým scénáristům televizních Nováků se ale osvědčenou zápletku nepodařilo "prodat". Jeden ze scénáristů, Ondřej Neff, si na internetových stránkách Neviditelný pes povzdychl: "Já a moji kamarádi jsme to nedovedli napsat, herci to neuměli zahrát a režiséři to nedokázali režírovat."

Druhá série Nováků (z roku 1996), v níž se změnilo obsazení (Jana Paulová a Pavel Zedníček), tak scénárista (Oldřich Dudek), už byla naprostý propadák. Rodina Nováků totiž vyhrála několik miliónů a tím se definitivně vzdálila od problémů normálních lidí.

I přes tento neúspěch se Nova pokusila ještě jednou, a zase s chabým výsledkem, byť zaznamenala alespoň částečný divácký ohlas. Seriál Hospoda sice více ctil pravidla žánru, zato zvedl ze židle mnoho kritiků. Ti mu vytýkali i to, že předvádí jen pivní tlachání a velebí tak staré komunistické zlozvyky.

Britcom Své specifické místo má anglický sitcom, jemuž se často říká britcom. Jeho humor je naprosto svérázný, typický anglický (objevuje se, byť parodicky, například v Monty Pythonech). Na rozdíl od amerického sitcomu nepoužívá nahraný smích publika. Na české televizní obrazovce byl uveden například seriál Haló, Haló, zasazený do prostředí okupované Francie. Angličané si v něm pochopitelně tak trochu utahují z Francouzů, ale hlavně nevtíravým humorem ukazují, že největším uměním války není hrdinství, ale schopnost přežít. K dalším patří například Červený trpaslík, parodie na sci-fi, nebo Jistě, pane ministře. V něm hlavní hrdina neustále bojuje s tím, kam až může zajít, aby bylo jeho jednání stále ještě v mezích slušnosti.