Sitcom plný (ne)obyčejných hrdinů

časopis Týden č.27 (Jana Neumannová) - pondělí 2.7.2001

Natočit dobrý sitcom prý umějí jen Američané a Britové. Čeští filmaři ale zcela jistě ne. V poslední době předvedla divákům další trapný pokus o tento žánr veřejnoprávní ČT. Duch český znovu vzbudil otázku: Proč se český sitcom nedaří?

Po sitcomech Nováci a Hospoda, které natočila televize Nova, se rozhodla zkusit štěstí také Česká televize. Vznikl třináctidílný seriál Duch český. Tvůrci se zřejmě domnívali, že zabere atraktivní novinářské prostředí kombinované s (rádoby) vtipným figurkařením. Nezabralo: zvědavost přilákala k prvnímu dílu něco přes milion lidí, už druhou epizodu a všechny další ale sledovalo v průměru jen 450 tisíc diváků. Nepomohlo nasazení do hlavního vysílacího času, nepomohly známé tváře.

Pro pořádek je třeba zmínit ještě jednu okolnost: Česká televize, veřejnoprávní médium, jehož hospodaření je založené z velké části na povinných koncesionářských poplatcích, zaplatila za každý ze třinácti odvysílaných dílů 650 tisíc korun. Což je zhruba na třiceti minutovou inscenaci, z velké části natočenou v televizním studiu (a provozní poplatky ve zmíněné sumě obsaženy nejsou), opravdu trochu moc. Podle pracovníka PR oddělení České televize Davida Jirouška, který TÝDEN o nákladech informoval, ovšem jde o zcela běžnou částku.

"Zlý" Duch český tedy neuspěl ani u většinového diváka, na něhož byl zaměřen, ani u kritiky. Že by českého diváka sitcom neoslovil?

Kdo umí sitcom?
Televizní žánr sitcom je velmi oblíbený po celém světě; běží snad na každé televizní stanici. Mezi klasiku, kterou dobře zná a má v oblibě i český divák, patří M.A.S.H., Ženatý se závazky nebo třeba Cosby show. Co mají společného? Zemi původu: USA. A když dodáme, že mezi nejúspěšnější patří vedle amerických ještě britské sitcomy, zdá se, že podobné seriály umějí natočit pouze anglicky mluvící tvůrci. Pokusy ostatních filmařů se většinou hned po prvním odvysílání propadají hluboko do archivu. Proč?

Přízemní prodavač bot Al Bunda se stal doslova kultovní postavou.
Přízemní prodavač bot Al Bunda se stal doslova kultovní postavou.

"V Americe to narozdíl od nás umějí, existují tam tvůrčí dílny, spolupracují spolu autoři námětů, scénáře, dialogů, gagů; ti všichni mají s tímto žánrem obrovské zkušenosti, mají za sebou řadu světových úspěchů a také jsou o něco lépe placeni. My samozřejmě začínáme, a když něco neumíme, nebo to umíme jen částečně, musíme se to naučit, ne jít od toho a strkat hlavu do písku," vysvětluje na internetových stránkách České televize dramaturg Ducha českého Jiří Bednář. (Žádost TÝDNE o rozhovor odmítl, prý se "nebude k ničemu vyjadřovat", dokud seriál definitivně neskončí.)

Sitcom český normalizační
Sitcomové prvky obsahují některé seriály ještě z dob Československé televize, čistou situační komedii zde ale nenajdeme. Nejvíce se tomuto žánru přiblížil seriál z počátku 70. let Taková normální rodinka. V mnoha ohledech žánru sitcomů vyhovuje: jeho hrdinové, česká rodina, řeší běžné situace, postavy jsou velmi dobře propracované. Od sitcomu amerického typu jej odlišuje délka stopáže jednotlivých dílů (45 minut) a menší počet epizod. U diváků měla Taková normální rodinka velký ohlas, o čemž svědčí i velký počet repríz. Znaky sitcomů najdeme také u seriálů Tři chlapi v chalupě, Slovácko sa nesúdí, Píseň pro Rudolfa III. či Chalupáři.


Duch český ukazuje ukazuje život v jedné redakci (představa autorů, jak život v tištěném médiu vypadá, mnoho novinářů pobavila; zdá se, že v normální dnešní redakci snad nikdy nebyli). "Vtipný" rozjezd a jeden z hlavních bodů, odkud se mnohokrát odvíjel "humor", obstarali už majitelé týdeníku: Ruská Ljubočka (když Rusko, tak mafie, to se rozumí) spolu s "hamburgrovým" Američanem Jackem Vítkem (ten zase mluví "legračně" česky).

Poměrně atraktivní herecké obsazení, například Václav Postránecký, Valérie Zawadská, Rudolf Hrušínský či Eva Holubová, výsledné mizérii nepomohlo, špatný scénář se ani zachránit nedal. Vtipné scénky většinou vyzněly trapně, celé pojetí seriálu pak "zapáchalo" komunální, dobu tepající atmosférou, jakou nabízela normalizační média.

V čem se stala chyba? V podivném smyslu pro humor dramaturgů ČT, který se asi nikdy nezmění? Hlavní problém spočívá v žánru: Duch český je totiž cokoli, ale ne sitcom. Nedodržuje základní pravidla žánru.

Hrdinové všedního dne
"Myslíte si, že v životě jenom prohrávám. Jenom proto, že mám podělanou práci, kterou nenávidím, a rodinu, která mne nerespektuje. Dobře, možná jsem pro vás neúspěšný. Ale chci vám něco říct. Každé ráno, když vstávám, vím, že to nebude lepší, dokud zase nepůjdu spát. Takže vstanu, vypiju svou vodnatou kávu a sním nerozmrazenou housku, sednu do auta bez benzínu, s prosezenými sedadly a šesti probuzenými krysami. Vrhnu se do práce, jen abych měl potěšení z toho, že natahuji pár levných bot na hnáty lidí jako vy. Nikdy nebudu hrát americký fotbal, jak jsem kdysi toužil. Nikdy nebudu milovat nádhernou ženu. Taky už nikdy nepojedu autem bez masky na hlavě. Ale neprohrávám svůj život, protože stejně jako každý jiný, nikdy nebudu tím, čím jsem kdysi chtěl být. Budu dělat to, co nenávidím čtyřicet hodin týdně, doživotně. Ale fakt, že si proto nestrčím do pusy hlaveň pistole, ze mne nakonec dělá vítěze."

Al Bunda, Ženatý se závazky

Co je to sitcom
Název sitcom vznikl z anglického označení situation comedy (situační komedie). Později se však začal vysvětlovat také jako sitting comedy ("sedící"), herci v těchto seriálech převážně sedí. Dobrý sitcom je vlastně soubor vtipných dialogů, jež se točí kolem problémů typu v ledničce není jídlo, rozbila se pračka... Typizovaní hrdinové do "populačního průměru", většinou do střední nebo chudší vrstvy. K sitcomu patří také smích živého publika, ten však není pro žánr vázaný.

Sitcom je starý jako samo televizní vysílání. Jeho zlatá éra ale začala v 60. letech. Celá společnost byla tehdy ohromena spoustou nové techniky a sitcom objevil kontrast mezi starým a novým světem. Typickým příkladem je Addamsova rodina, jejíž členové jsou jako vystřižení z hororu o upírech a strašidlech, jenže žijí v Americe té doby. Hrdinové většiny sitcomů 70. - 80. let jsou členy jedné rodiny, jako vedlejší postavy se objevují rodinní známí. I jejich povahy jsou typizované: manželé a děti, podivínský soused, tupá sousedka, dobrosrdečný prostý chlapík, hysterická a užvaněná kamarádka hlavní hrdinky. K seriálům této doby patří Ženatý se závazky, Cosby show, ALF, Roseanne.

Sitcomy z poslední doby už od vyloženě "rodinných hrdinů" ustupují. Nejčastěji jde o skupinu přátel, kteří většinou bydlí spolu, nebo se hodně často navštěvují. Řeší se partnerské či přátelské vztahy. Některé se sice odehrávají také v prostředí zaměstnání, vždy jde ale více o aktéry a jejich osobní problémy než o pracovní záležitosti. Takovým příkladem je Ally McBealová, Přátelé nebo Jsem do tebe blázen.

Dalším posunem je nový sitcom Some Of My Best Friends (Někteří z mých nejlepších přátel), který nedávno začala vysílat americká televizní stanice CBS. Jeho hrdiny jsou totiž gayové a lesbičky.

Jak žijí hrdinové úspěšných sitcomů? Jsou stejní jako my, mají podobné problémy. Řeší je ale netradičně a vtipně. Smějeme se nejen jim, ale také sami sobě. Situační komedie není totiž únik ani do pohádkových příběhů telenovel, ani do vzdáleného světa bohatých lidí (jako například Dallas). Proto se také odehrávají v kruhu běžné, často podprůměrné rodiny nebo blízkých přátel. Gagy vycházejí z nejběžnějších situací. Sitcom prostě není postavený na vykonstruovaných zápletkách, ale na vtipném dialogu. Je spíš sledem anekdot.

Tento základní princip tvůrci Ducha českého nepochopili. Seriál zasadili do prostředí, které je neznámé, a řídili se při tom heslem čím bizarnější zápletka, tím lépe.

Jedna epizoda se například točí okolo toho, bodyguard ruské vydavatelky upustil na zem balíček heroinu. Jindy si zase fotografka (mimochodem jeden z nejslabších hereckých výkonů) myslí, že se jí podařilo vyfotografovat vraždu. Taková věc se ale opravdu nestává každý den.

Oproti tomu americké sitcomy vycházejí ze situací, které se stávají takřka denně. Scénka, kterou sehrál v Cosby show doktor Huxtable se svou dcerou Rudy kvůli tajně snězenému dortu, mluví sama za sebe:

Doktor: "Takže ty jsi ten dort z ledničky nevzala?"
Rudy: "Ne, doktore Huxtable."
Doktor: "Takže on si otevřel dveře, vyskočil a připlazil se ke stolu."
Rudy: "Ano, doktore Huxtable."
Doktor: "A tam si sám vzal nůž a rozkrájel se na kousky."
Rudy: "Ano, doktore Huxtable."
Doktor: "A ty si opravdu myslíš, že ti to věřím?"
Rudy: "Ano, doktore Huxtable."

Dobrý nápad, ale...
První porevoluční pokus o situační komedii vznikl v roce 1995 v televizi Nova. Hlavní zápletka seriálu Nováci (s Janou Janěkovou a Otou Jirákem) byla poměrně dobře vymyšlená. Do prostředí obyčejné české rodiny, která má ještě ke všemu nejběžnější české jméno Novákovi, se dostane černošský student sociologie. Cizí element ve známém prostředí není v sitcomech rozhodně žádnou novinkou. Vzpomeňme například Alfa, mimozemšťana z planety Melmak, který se propadl se svým raketoplánem do garáže průměrné americké rodiny Tannerových. V prostředí, jež je pro něj neznámé, si může dovolit porušovat zaběhnuté stereotypy chování: za jeho výroky by byl "pozemšťan" okamžitě považovaný za radikálního a nesnášenlivého. Také ostatní hrdiny seriálu svou odlišností nutí zaujímat neobvyklá stanoviska:

Darlow: "Ach, bude to jen obvyklé testování. Zjistíme, jak reaguje na vysoké teploty a silný chlad. Na vysoké napětí, na bolest, na nedostatek spánku. Injekce a podobně. A pak ho budeme pitvat..."
Kate: "Možná mu také strhnete nehty?"
Darlow: "Když vy mě nenecháte domluvit..."

Českým scénáristům televizních Nováků se ale osvědčenou zápletku nepodařilo "prodat". Jeden ze scénáristů, Ondřej Neff, si na internetových stránkách Neviditelný pes povzdychl: "Já a moji kamarádi jsme to nedovedli napsat, herci to neuměli zahrát a režiséři to nedokázali režírovat."

Druhá série Nováků (z roku 1996), v níž se změnilo obsazení (Jana Paulová a Pavel Zedníček), tak scénárista (Oldřich Dudek), už byla naprostý propadák. Rodina Nováků totiž vyhrála několik miliónů a tím se definitivně vzdálila od problémů normálních lidí.

I přes tento neúspěch se Nova pokusila ještě jednou, a zase s chabým výsledkem, byť zaznamenala alespoň částečný divácký ohlas. Seriál Hospoda sice více ctil pravidla žánru, zato zvedl ze židle mnoho kritiků. Ti mu vytýkali i to, že předvádí jen pivní tlachání a velebí tak staré komunistické zlozvyky.

Britcom
Své specifické místo má anglický sitcom, jemuž se často říká britcom. Jeho humor je naprosto svérázný, typický anglický (objevuje se, byť parodicky, například v Monty Pythonech). Na rozdíl od amerického sitcomu nepoužívá nahraný smích publika. Na české televizní obrazovce byl uveden například seriál Haló, Haló, zasazený do prostředí okupované Francie. Angličané si v něm pochopitelně tak trochu utahují z Francouzů, ale hlavně nevtíravým humorem ukazují, že největším uměním války není hrdinství, ale schopnost přežít. K dalším patří například Červený trpaslík, parodie na sci-fi, nebo Jistě, pane ministře. V něm hlavní hrdina neustále bojuje s tím, kam až může zajít, aby bylo jeho jednání stále ještě v mezích slušnosti.

Opravdový smích
Technicky je natáčení sitcomů jednoduché a levné. Nejčastěji se děj odehrává v jedné místnosti, středem pozornosti je třeba pohovka. Na ní se předvádí veškeré dění. Staví se tedy většinou jen jedno studio se stále stejnými kulisami.

Důraz je v sitcomech kladen především na dialog, proto také není zapotřebí dělat složité kamerové záběry. Většinou se střídají celky s polocelky a detaily.

Americký sitcom je už tradičně téměř vždy doplněn smíchem živého publika. (Není to ale poznávacím znamením žánru, například Britové tento prvek nepoužívají. Stejně tak se tomu vyhnuli i čeští tvůrci.) Ten hlavně vzniká spontánně. Filmaři totiž nepřimíchávají reakce publika tam, kde se to zdá vtipné jim samotným. Již natočené části seriálu se pustí divákům a ti již reagují po svém, a nejen smíchem. Tak ve chvíli, kdy v seriálu Ženatý se závazky, přichází na scénu hlavní hrdina Al Bunda, se jako kulisa ozývá tleskání, všichni totiž očekávají vydařený gag. Lidé reagují i na milostné či srdceryvné scény vzdychnutím "áách", pokud se objeví žena v kratší sukni, provází ji obdivné "uau"!

Diváci u obrazovek si tak potvrzují, že to, co připadá vtipné jim, je zábavné i pro ostatní. Díky vkládané zvukové kulise si také člověk nepřipadá u televize tak sám. A pro filmaře kontakt s živým publikem znamená zpětnou vazbu.

Sitcom jako kult
Americké a britské sitcomy se zabydlely i na našich obrazovkách. V posledních deseti letech jich bylo k vidění několik desítek, ovšem do Evropy se importují pouze špičkové seriály. Ostatní, průměrní produkce se možná dá srovnávat se sitcomy natočenými u nás.

U Američanů působí jeden základní předpoklad úspěchu: berou totiž tento žánr vážně a každým takovým seriálem se snaží nejen bavit, ale také prozkoumat určité společenské vrstvy. Naproti tomu Evropané vnímají sitcom jako pokleslý žánr, který nemá žádný hlubší přesah.

Některé postavy ze seriálů se přesto i u nás stávají téměř kultovními. Takový je třeba již citovaný Al Bunda, otec ze seriálu Ženatý se závazky (v češtině skvěle dabovaný Pavlem Zedníčkem). Obyčejný prodavač bot má nesnesitelnou manželku, zkrátka představuje prototyp obyčejného chlápka, jakého všichni známe (a jehož rysy u sebe mnozí nacházíme). Každý někdy seděl v hospodě a nadával na rodinu a práci, každému občas připadá, že se mu v životě nic nedaří a jakákoliv snaha o zlepšení je marná. A právě tak se cítí Al Bunda.

Sledování některých sitcomů se stává dokonce až rituálním aktem, kdy se setkává celá rodina podobně jako u nedělního oběda. Tak nepochybně zapůsobil na diváky seriál M.A.S.H. V Americe v roce 1983 jeho protiválečná tematika a lehký humor přilákaly ke sledování posledního dílu dosud nepřekonaných 125 miliónů diváků.

Na srovnatelný úspěch si ale čeští autoři zatím mohou nechat zajít chuť. Po rodinně Nováků, kamarádech z hospody či novinářů z Ducha českého několik týdnů od posledního dílu neštěkne ani pes. Ať už se v Evropě o tomto žánru říká cokoliv nepěkného, natočit dobrý sitcom zůstává velkou výzvou. Doufejme, že příští pokus nebude ze života potápěčů.

Naskenované preview članku - strany 1, 2 a 3 spojené dohromady

A kdo si chce článek přečíst v "původní papírové" podobě, má možnost si stáhnout jeho naskenovanou verzi. Článek je ve formátu JPEG sbalený do ZIP archivu.

DOWNLOAD
[1100x1500x3 :) - 589kB]

Ally McBealFriends Again - vše o seriálu PřáteléPrůvodce seriálem LOST (Ztraceni)Česká seriálová databázeBrutální Nikita CZ - průvodce seriálem La Femme Nikita
copyright © bundaboy 1998-2009 všechna práva vyhrazena
http://www.bundastranky.cz/