Dobrý sitcom samozřejmě musí diváka bavit. Nejde při tom ovšem o humor sám o sobě. Propojit sérii vtipných scének ještě neznamená natočit dobrý sitcom. Jeho úspěch spočívá především v zakotvení ve světě, který divák důvěrně zná. Podíváme-li se na nejúspěšnější pořady tohoto žánru v posledním desetiletí, k nimž patří například Zlatá děvčata (u nás nevysílaná), Alf (ČT), Ženatý se závazky (TV Nova), Frasier (nevysílaný), Seinfeld (TV Nova), Roseanne (TV Nova), Cheers (TV Nova) nebo Přátelé (ČT), zjistíme, že každý z nich je vedle zábavy i sondou do určité části americké společnosti. Komické situace v těchto sitcomech nejsou výsledkem ztřeštěných gagů a zcela nereálných situací. Naopak nejhumornějšími a nejúspěšnějšími se stávají ty seriály, které nenabízejí nic jiného než každodenní běžné situace, banality dovedené do absurdní podoby.

Typický sitcom má kolektivního hrdinu; nejčastěji jím je rodina se dvěma či více dětmi, pocházející ze střední nebo nižší sociální vrstvy. Sitcomové postavy jsou hrdiny z „našeho světa“, mají stejné nedostatky jako my: mohou mezi nimi být lidé obézní (Roseanne), vyléčení z alkoholismu (Grace v jednom kole) nebo přízemní prodavači bot (Ženatý se závazky). Ostatně, jedním ze zásadních pochybení Nováků II byl fakt, že jejich autoři dali svým postavám do vínku mnohamilionovou výhru v loterii. Už tím je bezpečně odřízli od mnoha útrap běžného života.

Sitcom tedy neskýtá únik do fantazijní říše krásných a pohádkově bohatých lidí jako seriály Dallas nebo Dynastie, jeho půvab spočívá naopak v tom, že humorem odlehčuje důvěrně známé problémy a nešvary. Jeho tématem nejsou vážné a vyhrocené problémy, nýbrž každodennost. Jen výjimečně tvůrci zabrousí i do oblasti fantaskna; záminkou je obyčejně sen některého z hrdinů. Al Bunda ze seriálu Ženatý se závazky se pak ocitá v pekle (tvořeném přirozeně jeho rodinnými příslušníky), Roseanne ze stejnojmenné série zase v ráji, představovaném luxusní koupelnou, v níž ji obsluhují pohlední svalovci.

Jací jsme a jací chceme být
"Sitcom nám může hodně říci o tom, jací jsme - nebo jak chceme sami sebe vidět," napsal Ty Burr v knize 100 nejlepších televizních pořadů všech dob. Jako příklad mohou posloužit seriály Alf a Ženatý se závazky.

Hlavním hrdinou sitcomu Alf je chlupatý mimozemšťan z planety Melmak, který se jednoho dne zřítil se svou kosmickou lodí do garáže průměrné středostavovské americké rodiny Tannerových. Na první pohled tedy velmi nereálná situace, která by, kdyby se tento sitcom soustředil pouze na ni, vystačila jen na několik epizod. Přesto je Alf označován za jeden z prvních příkladů zásadního zlomu v takzvaných rodinných komediích, který nastal v Reaganově éře. Tvrdí to například německý mediální analytik Martin Compart. "Dokazuje změny tradičních hodnot, jimiž se po desetiletí řídila průměrná středostavovská americká rodina. Mimozemšťan Alf říká to, co obyčejný člověk v tomto prostředí říci nemůže, protože by tak okamžitě získal nálepku radikála," napsal v knize Od Alfa k U.N.C.L.E (Klartext Verlag, Essen 1997). Humor seriálu je založen na střetu dvou myšlenkových koncepcí - Alf rozkládá představy Tannerových o sobě samých i okolním světě tím, že tradiční rituály spojené s konzumní společností bere smrtelně vážně. Tím, že je za každou cenu odhodlán je dodržovat, odhaluje jejich směšnost a pseudodůležitost.

Ženatý se závazky. Primitivní, mnohdy drsný humor Ala Bundy (Ed O'Neill).

Obrovská obliba sitcomu Ženatý se závazky (Married with Children) je výsledkem podobné konfrontace. Rodina Bundových se snaží ze všech sil ve společnosti uspět. Ale téměř každý z jejich pokusů končí tragicky a posouvá je zpět na okraj společnosti. Přesto jsou divákovi bližší než sousedé - Marcy a její manželé, kteří ztělesňují onen pro Bundovy nedosažitelný "úspěch" a takzvané tradiční "hodnoty" - pojmy, které při konfrontaci s realitou ztrácejí obsah a z hlediska Bundových platí pro jakýsi snový svět, na hony vzdálený od každodenní reality. Svým způsobem se v Bundových odráží zkušenosti milionů lidí nejen v Severní Americe, ale po celém světě. Frustrace ze stereotypů, ať už se týkají manželství, zaměstnání nebo způsobu, jakým lidé tráví volný čas, a sny o zúčtování s nimi, jsou blízké většině lidí žijících v konzumní společnosti.

"Bundovi se chovají tak, jako před nimi žádná televizní rodina," tvrdí Christian Haderer a Wolfgang Bachschwöll v knize Kultovní seriály v televizi (Heyne Verlag 1996). Neberou si servítky, nazývají věci pravými jmény, urážejí se, nezastírají, že člověk vždycky není všestranně dokonalým produktem kosmetického a oděvního průmyslu. Někdy bývají srovnáváni s rodinou Simpsonových ze stejnojmenného kresleného seriálu (ČT). Nikoli neprávem - i když Simpsonovi mnohem více připomínají satiru, namířenou na prostředí a společnost amerického maloměsta.

Tvrzení, že sitcomy v podstatě účtují s některými klišé a stereotypy vlastními určité části společnosti, je možná příliš odvážné. V každém případě ale mají zcela konkrétní společenské ukotvení, nevycházejí z nereálného světa a baví především jiným úhlem pohledu na to všeobecně známé a zažité, co divák už v podstatě přestal vnímat a posuzovat.

A kdo si chce článek přečíst v "původní papírové" podobě, má možnost si stáhnout jeho naskenovanou verzi. Článek je ve formátu JPEG sbalený do ZIP archivu. DOWNLOAD [753x1059 a 754x1055 - cel. velikost 448kB]