[červeně] - moje poznámky

Sitcomy, které aktuálně běží na tuzemských obrazovkách
Konečně zazvonilo - Nová třída (TV Nova)
Kutil Tim (TV Nova)
Správná Susan (TV Nova)
ALF (ČT)
Mladí v partě (ČT)
Jsem do tebe blázen (ČT)
S CLUB 7 v Miami (ČT)
Bláznivá ochranka (TV Prima)
Takoví normální mimozemšťané (TV Prima)

Nechť za všechny nejprve promluví prodavač bot!

Slovo má Al Bunda:
"Myslíte si, že v životě jenom prohrávám. Jenom proto, že mám podělanou práci, kterou nenávidím, a rodinu, která mne nerespektuje. Dobře, možná jsem pro vás neúspěšný. Ale chci vám něco říct. Každé ráno, když vstávám, vím, že to nebude lepší, dokud zase nepůjdu spát. Takže vstanu, vypiju svou vodnatou kávu a sním nerozmrazenou housku, sednu do auta bez benzínu, s prosezenými sedadly a šesti probuzenými krysami. Vrhnu se do práce, jen abych měl potěšení z toho, že natahuji pár levných bot na hnáty lidí jako vy. Nikdy nebudu hrát americký fotbal, jak jsem kdysi toužil. Nikdy nebudu milovat nádhernou ženu. Taky už nikdy nepojedu autem bez masky na hlavě. Ale neprohrávám svůj život, protože stejně jako každý jiný, nikdy nebudu tím, čím jsem kdysi chtěl být. Budu dělat to, co nenávidím čtyřicet hodin týdně, doživotně. Ale fakt, že si proto nestrčím do pusy hlaveň pistole, ze mne nakonec dělá vítěze."

Fenomén sitcom
Začneme anketní otázkou:
Jak označit člověka, který dokáže říci, kdy se poprvé ozval z americké televizní obrazovky zvuk splachování záchodu?

A) za šílence
B) za předsedu asociace instalatérů
C) za fanouška sitcomu, což je složenina slov situation comedy, česky situační komedie

C je správně.

Tento článek je o sitcomech, o situačních komediích. Tedy o televizních pořadech, kvůli nimž zasedají k obrazovce každý den stovky milionů lidí (spíše nějaká ta miliarda) po celém světě, aby se dozvěděli, co zase ti jejich oblíbenci provedli. A také o tom, proč se dívají i ti, kteří jinak televizi zapínají opravdu jen sporadicky.

Pro zajímavost - ono první spláchnutí, tedy rázný vstup do intimní sféry rodiny, zaznělo v jedné z epizod seriálu All in The Family, vysílaného v letech 1971-1983.

Prakticky hned od začátku TV vysílání patří sitcomy trvale k nejsledovanějším pořadům, k místům, kde padají konvence. A také se kolem nich nejčastěji vytváří kult. Není divu - hned od začátku existence k sobě přitahují diváky jako magnet.

Prvním sitcomem, na který se dívalo pravidelně více než deset milionů televizních diváků, byl seriál I Love Lucy (1951-1957). Pořad vydržel tři roky v čele žebříčku nejsledovanějších relací. V roce 1953 se na jednu epizodu tohoto sitcomu dívalo dokonce dvakrát víc diváků (44 milionů) než na inauguraci prezidenta Eisenhowera.

O každém slavnějším sitcomu existují desítky stránek na internetu, seriály mají své kluby zarputilých příznivců.

Ale proč se na ně lidé tak rádi dívají? V čem tkví jejich úspěch?

Sedněte si na gauč a čtěte. Sitcom právě začíná.

Titulky
Z reproduktorů televizoru se ozývá hudba, která nenechává na pochybách. Teď přijde v průměru asi tak pětadvacet minut legrace. Na obrazovce se už objevují oblíbení hrdinové.

K tradičnímu bestiáriu patří:
- manžel, manželka plus děti;
- podivínský soused nebo naprosto tupá sousedka (či oboje najednou);
- nějaké zvíře, většinou pes nebo kočka (ale také papoušci, hadi, tarantule);
- přítel hlavního hrdiny, většinou prostý, dobrosrdečný chlápek, přítelkyně hlavní hrdinky, většinou megera, kterou hlavní hrdina živelně nesnáší.

Obvykle seznam doplňují ještě: šílenec, domácí kutil, prosťáček, fanatik, suchar ze sousedství, tchyně (povětšinou se o ní jen mluví) a podle potřeby scénáristů další a další postavy. Skoro vždy se v některém díle vyskytne televizní štáb vedený reportérkou bažící po Pulitzerově ceně.

A hned po vstupu klíčových postav také přicházejí první gagy: jako tento klasický dialog mezi Morticií a jejím manželem Gomézem v sitcomu Addamsova rodina:

Morticia: "Žiji v neustálém strachu, že se objeví nějaká žena, která mi tě uloupí."
Goméz: "Zbav se strachu, má drahá. Ty jsi jediným kaktusem v zahrádce mého života."

Typově jsou populární postavy televizních seriálů velmi rozrůzněné.

Najdeme tu na jedné straně rodinu Bundyových (v české verzi Bundových), kde hlava rodiny Al (Ed O'Neill) bojuje s nepřízní osudu, matka Peggy (Katey Segalová [chyba!]) se úspěšně vyhýbá práci, syn Bud (David Faustino) vzdoruje pubertě a dcera Kelly (Christina Applegateová) je jen o trochu chytřejší než opékač topinek.

Na straně druhé vidíme manžele Roseannu [co je tohle proboha za patvar?] a Dana (Roseanne Barrová a John Goodman) s dětmi, přičemž celková váha dospělých by vystačila pro pětici rostlých lidí.

A komu by to nestačilo, může si do kolonky sitcomoví hrdinové přibrat ALFa, chlupatého mimozemšťana z planety Melmak, který se jednoho dne zřítí se svou kosmickou lodí do garáže průměrné středostavovské americké rodiny Tannerových.

Nebo také džina ženského pohlaví Jeannie, který slouží americkému kosmonautovi.

Nebo již zmíněnou poněkud zvláštní rodinu hrůzáků se soukromým hřbitovem, známou jako Addamsovi.

Podstatné pro úspěch sitcomu ovšem nejsou typy postav, ale jejich chování a konfrontace s takzvaným obyčejným světem.

Žánr také prošel znatelným vývojem v čase. V seriálech ze šedesátých i sedmdesátých let najdeme spíše úsměvný pohled na svět. Samozřejmě že výjimky potvrzují pravidlo. Dodnes nejslavnějším zůstává první protiválečný sitcom M.A.S.H. (1972-1983), jehož poslední díl sledovalo dosud stále rekordních 125 milionů diváků (77 procent sledovanost).

Ale hlavním proudem byly pohodové a rodinné seriály. Na ně navázala The Cosby Show a oblibu si získala dialogy plnými pochopení a něhy. Jako například:

Doktor Cliff Huxtable (hlavní postava, hraje ho slavný komik Bill Cosby, po němž je pojmenován i celý sitcom) vyslýchá malou Rudy, svou dceru (fakt, že dcera občas oslovuje otce doktore Huxtable, patří k jemnůstkám scénáře):

Doktor: "Takže ty jsi ten dort z chladničky nevzala?"
Rudy: "Ne, doktore Huxtable."
Doktor: "Takže on si otevřel dveře, vyskočil a připlazil se ke stolu."
Rudy: "Ano, doktore Huxtable."
Doktor: "A tam se pak sám chopil nože a rozkrájel se na kousky."
Rudy: "Ano, doktore Huxtable."
Doktor: "A ty si opravdu myslíš, že ti to věřím?"
Rudy: "Ano, doktore Huxtable."

Když začala být v roce 1984 The Cosby Show vysílána, byl mezi třinácti nejsledovanějšími pořady amerických televizí pouze jeden sitcom. Na konci tisíciletí připadá na deset pořadů v top ten již sedm sitcomů.

Právě The Cosby Show otevřela prostor i pro drsné gagy Al Bundy ze seriálu Ženatý se závazky či ALFa ze stejnojmenného sitcomu. Oba tito hrdinové představují nový trend - čelí nástrahám každodenního života, oba narážejí na neměnná chování a morální zásady, tedy na něco, co nazýváme tradičními hodnotami, které je štvou, a tak se snaží je zpochybnit.

První mezihra - ne každý to má rád
Zatímco hrdiny sitcomů (či spíše scénáristy) dovádějí k nepříčetnosti společenské modely, zastánce tradičních hodnot dokážou naopak rozlítit právě sitcomy. A tak se zrodila jedna z legend - jistou paní Terry Rakoltovou z Detroitu seriál Ženatý se závazky tak dopálil, že podnikla dva kroky. Napsala dopisy hlavním sponzorům, ať se stydí, že podporují pořad, jenž "ohrožuje rodinnou pohodu a morálku průměrných amerických rodin". Ale hlavně zahájila i tažení stejně smýšlejících lidí, kteří se sitcomem cítili uraženi.

Paní Rakoltová, kterou by možná drobátko nekorektní autor popsal jako obtloustlou matronu :)) , vystoupila v řadě talkshow, a dokonce dosáhla i otištění velkého článku v The New York Times. Z výsledku své snahy se však nemohla příliš radovat. Seriál sice o pár sponzorů přišel, ale na druhou stranu k televizi zasedla další řada zvědavých lidí, kteří o Alu Bundovi do té doby neměli ani potuchy. Sledovanost zvítězila.

Dialogy, které paní Rakoltovou rozžhavovaly do ruda, prostě naprostou většinu lidí naopak výborně bavily, možná proto, že se s nimi dokázali ztotožnit:

Al ke své ženě Peggy
Al: "Peggy, jsem slepý!"
Peggy: "To je moc zábavné, Ale."
Al: "Ne, vážně. Viděl jsem tvou matku nahou. Pak najednou všechno zčernalo. Myslím, že moje oči tak chtěly ochránit mé srdce."

První scéna
Pokud už nebyl na scéně, právě teď se objevuje hlavní hrdina. Často je uvítán nadšeným potleskem. Jeho povinností je vyslovit hned po svém příchodu ryčný gag a vyhovět divákově potřebě utvrdit se v přesvědčení, že to je on, starý brach, který se od minulého dílu nedejbože nijak nezměnil.

Když už jsme u smíchu - reakce diváků jsou integrální součástí sitcomu a rozhodně nejde o nějaký jen tak mimochodem střihnutý doplněk přidaný se záměrem: musíme těm tupcům před obrazovkou sdělit, kdy se mají smát. Tak to není.

Náklady na jeden díl průměrného sitcomu se v současnosti pohybují kolem tří set tisíc dolarů (asi 10.2 milionů korun, což je rozpočet levnějšího českého celovečerního filmu.) V televizním studiu vznikne řada zařízených místností z různých prostředí. Ty jsou upraveny tak, aby se v nich mohlo pohybovat asi čtyři nebo pět kamer a také zařízení pro snímání zvuku. Součástí studia pro výrobu sitcomu je i tribuna (takže výsledný prostor připomíná spíše malé divadlo) a zvláštní promítací místnost s monitory. Zkoušky zabírají tři až čtyři dny, hledají se totiž nejlepší pozice pro kamery, ideální osvětlení a tak dále. Herci procházejí s autory scénáře každou větu, každý gag, až je dosaženo pro všechny uspokojivého výsledku. A pak se v jednom dnu natočí nejprve takzvaná suchá verze. Tedy bez publika. Po ní vznikne verze konečná - za přítomnosti diváků.

Ti samozřejmě nesledují sitcom v celku jako divadelní představení, ale po scénách točených odděleně - v délce jedné až pěti minut. K tomu, aby diváci neztráceli náladu, je ve studiu přítomen takzvaný zahřívač.

Někdy se získávají reakce publika až po dokončení epizody - diváci ji sledují v promítací místnosti a jejich smích či potlesk je zaznamenán a přimixován do konečné verze - přesně na ta místa, kde při promítání zazněl.

Každopádně nejde o žádnou jednotvárnou zvukovou smyčku, ale autentické reakce živých lidí.

[ Tak to si vyprávějte někomu jinému! :) Je vidět, že autor čerpal pouze ze zahraničních (amerických) článku a českou verzi sitcomu zřejmě nikdy v životě neviděl. Pak by přestal psát v českém tisku takové nesmysly! Rád bych tedy vše uvedl na pravou míru aneb v čem má autor pravdu. Ano - v originální US-verzi jde opravdu o nefalšované reakce diváků, kteří opravdu sedí v hledišti (viz článek výše) a smějí se tomu určitému vtipu. Ovšem to neplatí pro evropské dabované verze, kde je v drtivé většině již namixován tzv. podkresový smích (odborně se tomu říká: "canned laughter").

Pokud jste viděli většinu epizod Ženatého se závazky, tak mi jistě dáte za pravdu. Opravdu pouze několik málo raritních dílů bylo s opravdovým smíchem a to ještě navíc ani nechápu proč - že by chyba pánů zvukařů? :) Prostě v česky dabované verzi můžeme slyšet americké diváky pouze ojediněle nebo v podobě pískání a potlesku, když některá z hlavních postav vejde na scénu...]

Krize
Po úvodní scéně se objeví problém, o němž bude tentokrát řeč. Cílem každého scénáristy je postavit před hrdiny záludnou záležitost, jejíž zvládnutí si vyžaduje plné nasazení všech postav. Koneckonců stále více platí, že čím absurdnější zápletka je, tím lépe. V sitcomu totiž vůbec nejde o to, zda Al Bunda opravdu najde na vysoké hoře mudrce, který mu vyjeví vše o smyslu manželství, nebo jiná postava rozřeší jakýsi neuvěřitelný problém...

Podstatné jsou dialogy hlavních hrdinů, v nichž příliš absurdity nenajdeme - spíše zcela otevřené soudy o životě, okolním světě, o problémech, které koneckonců prožívá každý z diváků.

V této fázi sitcomu odezní také nejvíc výroků nebo dialogů, které se stávají kultovními.

Příkladem je dialog mezi Kate Tannerovou a Darlowem Valentinem, zástupcem vědeckého týmu, který chce zkoumat chlupatého mimozemšťana ALFa:

Darlow: "Ach, bude to jen obvyklé testování. Zjistíme, jak reaguje na vysoké teploty a silný chlad. Na vysoké napětí, na bolest, na nedostatek spánku. Injekce a tak podobně. A pak ho budeme pitvat."
Kate: "Možná mu také strhnete nehty?"
Darlow: "Když vy mě nenecháte domluvit..."

Dialog přesně odhaluje mechanismy fungování - také máte pocit, že vědci jsou trochu nebezpeční jedinci, kteří možná v dobrém úmyslu, avšak často s katastrofálními následky pro zkoumané objekty či subjekty prahnou po odhalení pravdy? Jistě, to je vnitřní přesvědčení řady lidí.

Druhá mezihra - kritika
O sitcomech se zarputile nedohadují jen příznivci jejich kultu, ale také televizní kritici. Pitvány jsou mnohé posuny a změny, nové seriály se stávají předmětem zcela seriózního zájmu, stejně jako nové filmy. Váženy jsou umělecké ambice a šance u publika - což nemusí být samozřejmě stejné.

Sitcom Roseanne je příkladem, jak se mohou televizní kritici mýlit - po zahájení vysílání v roce 1988 napsal renomovaný deník Los Angeles Times, že jde o špatně napsaný, postfeminismem poznamenaný sitcom, v němž hrají herci, jimž do mistrovství ještě hodně chybí.

Roseanne se vysílala úspěšně dalších jedenáct let.

Ale stejně jako se mohou mýlit kritici, jsou omylní i tvůrci. Seriály zmiňované v tomto článku patří mezi sitcomovou smetánku. Mnohé americké průměrné či podprůměrné pořady by evropský divák strávil jen stěží. Ostatně tuctové tvorby produkuje starý kontinent dost sám. A nejen to. Představa, že diváci budou vděčni i za jakýkoliv sitcom s "americkým" střihem, může vést až k tak strašlivým koncům, jakým byl tuzemský seriál Policajti z předměstí, vyrobený pro TV Nova.

Omylu ovšem propadají také ti, kdož si myslí, že Evropané sitcomy vůbec neumějí.

I když se o nějaké evropské sitcomové škole nedá mluvit, je tu stále ještě výjimka - Velká Británie, kde dokonce vznikla speciální odrůda sitcomu, nazývaná britcom. Tuzemští diváci měli a stále mají poměrně dost příležitostí se s britcomy seznámit. Nova odvysílala slavný Hotýlek s Johnem Cleesem nebo (velmi špatně dabovaný) britcom Černá zmije s Rowanem Atkinsonem, Česká televize nabídla například Haló, haló (s nezapomenutelným britským letcem převlečeným za francouzského četníka, který zdraví zásadně Bodré podoledne) nebo v poslední době Červeného trpaslíka. Na diváka čeká i další slavný britcom Yes, minister.

Rozuzlení
Epizoda se blíží ke konci. Absurdní situace dospěla do svého finále a byla vyřešena - mnohdy neméně absurdním způsobem. Ale ještě předtím zazní opět řada pamětihodných výroků:

Kelly Bundová: "Hele, ty týpci v ponorkách jsou fakt neuvěřitelný. To nechápu, jak dokážou tak dlouho zadržovat dech?"
Bud Bunda: "Mami, umíráme hlady. Buď nám dej něco k jídlu, nebo nás prodej!"

Podstatné pro zdar a sledovanost je, že se hrdinové zachovali tak, jak jsou diváci zvyklí. Čímž uspokojili jejich potřebu - není nic horšího, než když divácký návyk narazí na změnu. Sousedka Marcie [Chyba - správně "Marcy"] si prostě sice může najít nového manžela, ale je to pořád stejná, jak říká Al Bunda, slepice.

Rodina Tannerových si sice zvykne na mimozemšťana, ale to vůbec neznamená, že by se dramaticky změnil jejich přístup k životu. A ať jsou tak, či onak potrhlí a trochu outsideři, pořád ztělesňují neochvějnou víru v hodnoty americké ústavy, svobody a demokracie. Stejně jako ALF ztělesňuje neochvějnou víru, že každou kočku v okolí je třeba svobodně změnit v hamburger a demokraticky sežrat.

Roseanne může vyzkoušet další zaměstnání, nebo dokonce zhubnout, ale divák ani na vteřinu nesmí zapochybovat, že miluje svého manžela i děti. Byť je posílá, aby si šly hrát na dálnici.

Pokud divák dostane svou porci obvyklosti postav a sarkastických vtipů, potom se k další epizodě určitě vrátí.

V první dvacítce nejlepších televizních pořadů všech dob, sestavené v roce 1998 časopisem Entertainment, se umístily ty to sitcomy: The Mary Tyler Moore Show (1970-1977) - hlavní hrdinka vykonává práci asistentky v jedné televizní společnosti Seinfeld (1990-1998) - o newyorském komikovi a jeho přátelích All in the Family (1971-1983) - o stárnoucích manželích Cheers (1982-1993) - příběhy z jednoho bostonského baru I love Lucy (1951-1957) - příběh dívky pohybující se v newyorském divadelní světě The Larry Sanders Show (1992-1998) - o přípravách a vysílání fiktivní Late Night Show M.A.S.H. (1972-1983) - první protiválečný sitcom v dějinách televize Roseanne (1988-1997) - příběhy "obyčejných" manželů Cena Emmy je americká televizní obdoba Oscara. Kdo dostane Emmy, začlení se do společnosti toho nejlepšího, co diváci mohou vidět. Cheers 28 The Mary Tyler Moore Show 27 Taxi 18 Frasier 16 M.A.S.H. 14 Seinfeld 11 All in the Family 10 The Cosby Show 6 Roseanne 4

Doma vítězí klasika: Taková normální rodinka Domácí sitcomová tvorba je spíše sporadická. A proto je dodnes nepřekonatelný seriál Fan Vavřincové z počátku 70. let Taková normální rodinka. Jeho téměř pravidelné reprízování ostatně mluví samo za sebe. Dokonale typy, modely chování jednotlivých postav, které řeší "problémy" blízké téměř každému divákovi - to je klíč k úspěchu, který Taková normální rodinka dokázala najít. Skvěle propracované jsou především hlavní ženské postavy - babička (Marie Rosůlková), autorka detektivek fiktivně vraždící celou rodinu, matka (Dana Medřická), která chtěla být operní divou, i dcery - provdaná, vyrovnaná (Jana Štěpánková) i svobodná, později novomanželka, očekávající od života úžasná překvapení (Dana Kolářová). Muži ovšem mají také své kouzlo - poněkud dětinský otec (Zdeněk Řehoř), zkušený manžel (Eduard Cupák) i nezkušený novomanžel (Jaromír Hanzlík). Vydařené jsou i vedlejší postavy. Seriál od klasického sitcomu odlišuje především stopáž (cca 45 minut) a malý počet epizod. Tuzemské sitcomy - hubená bilance V dějinách Československé a později České televize najdeme řadu seriálů, které obsahují sitcomové prvky, ale čistý příklad tohoto formátu bychom hledali poměrně těžko. Prvním seriálem, který obsahoval prvky sitcomu, byli Tři chlapi v chalupě. Stejně tak se dají objevit v Písni pro Rudolfa III., v Chalupářích, seriálech Slovácko sa nesúdi atd. Nejvíce se sitcomu přiblížila Taková normální rodinka a na konci osmdesátých let seriál Malé dějiny jedné rodiny. Od roku 1994 se sitcomem zabývají také dramaturgové TV Nova. První, jako sitcom deklarovaný seriál Nováci, však u diváků příliš neuspěl, ještě hůře pak dopadla jeho druhá řada. Mnohem úspěšnější byla Hospoda, propadákem se naopak stali Policajti z předměstí. V současnosti uvažují o sitcomu i v České televizi, ale projekt F.R.Čecha odehrávající se na úsvitu českých dějin bude spíše seriálem komedií než sitcomem.

No a pro ty, kteří něco rádi stahují :) nebo pro ty, kterým html verze nestačila, zde nabízím ke stažení celý naskenovaný článek ve formátu JPEG sbalený do ZIP archívu. Pozor na velikost - jde o 2MB natvrdo! :) Uvnitř ZIPu jsou 4 velké JPEGy - viz preview... DOWNLOAD 1 - 3200x2166 2 - 1700x2337 3 - 1700x2417 4 - 1700x2356 celková velikost 2MB