|
Marcela se na vlastní riziko dobrovolně uvolila absolvovat záludný dotazník a asi
čtvrthodinové interview, jež bylo bohužel posléze předčasně přerušeno její mimořádně
agilní dcerou Marcelkou :) (viz dále).
DOTAZNÍK (volně podle Lidových novin)
Jméno a příjmení: Marcela Rojíčková
Datum a místo narození: 7.1.1973, Ostrava-Zábřeh
Stav: vdaná se závazkem
Výška: 166 cm
Délka a váha při narození: váha kolem 3 kg, délka neudána
Číslo boty: 37
Životní vzor (kromě Kelly Bundové): Životní vzor nemám, ale líbila se mi Audrey Hepburn.
Nejoblíbenější akční hrdina (kromě vlastního manžela): Mel Gibson
Oblíbené zvíře (kromě vlastního dítěte): všechna plyšová
Oblíbený herec: Mel Gibson, Liam Neeson
Oblíbený film: Prázdniny v Římě
Oblíbený komik (kromě Petra Uhla): Charles Chaplin
Oblíbené jídlo: Těstoviny na jakýkoliv způsob, smažený sýr
Nejméně oblíbené jídlo: tlusté maso, dršťková
Oblíbená kniha: životopisy herců
Oblíbené koníčky: Divadlo, čtení, lyže
Oblíbený politik: Klaus… ale víš, jak to s ním teď je…
Volička strany: ODS
Vlastnosti, které obdivuješ na Miloši Zemanovi: No comment.
Politicky angažována: není
Oblíbený fotbalový klub: Baník Ostrava
Vysněná divadelní, resp. filmová role: Johanka z Arku
Nejoblíbenější trpaslík: Jirka Krytinář. To tam můžeš napsat. My jsme kamarádi.
Kouříš? Ne.
Piješ? Ne.
Flámuješ? S dítětem každou noc.
Nejlepší osobní vlastnost: Zodpovědnost
Nejhorší osobní vlastnost: Netrpělivost, zbrklost
Nejvroucnější přání: Abyste ze mě na tom internetu neudělali blbce :).
Odpovídala jsi na všechny otázky pravdivě? Ano.
Lžeš často? Ano.
ROZHOVOR
Malá zlobivá Marcelka :)
|
Součástí dotazníku bylo i velmi improvizované interview, které se však uskutečnilo
za neobyčejně dramatických okolností. Rozhovor totiž probíhal v přítomnosti značně
rozmrzelé Marcely Rojíčkové ml. (viz obr.; příjmení je vlastně chybné, ale na
detailech tu nezáleží - pozn. aut.), která - jsa spoutána v kočárku -, projevovala
neubrzditelnou touhu se vyprostit a cvičit chůzi v prudkém dešti, čehož se z plna
hrdla domáhala neustávajícím majestátním řevem. Pevně věřím, že čtenáři ocení nevídanou
vytrvalost autora, který střídavě omdléval a střídavě přicházel k vědomí, zatímco
zoufalá zodpovědná matka netrpělivě přivolávala Polednici.
První otázky pochopitelně směřovaly k poněkud záhadnému vynoření Marcely
v dabingové branži.
Říkala jsi, že ses narodila v Ostravě. Jak ses vlastně dostala do Prahy?
Mně se ještě před absolutoriem na kozervatoři v Ostravě splnil sen a vyhrála jsem
konkurs do Divadla Jiřího Wolkera v Praze. Sabina Laurinová tehdy odcházela do
Divadla ABC a já jsem po ní nastoupila.
A jak ses potom dostala k dabingu?
Víš, to už si už ani nevzpomeneš. Jsou herecký agentury a herecký rejstříky, kde
mají tvý fotky a pak ti prostě zavolají. Ale fakt je asi nejlepší, když tě doporučí
někdo z kolegů z divadla. Já jsem se k tomu dostala třeba právě tak, že Mirek Saic
dělal režii Ženatého se závazky. Všechno je to hlavně otázka náhody.
Dabuješ teď často?
No, já nejsem žádnej dabingovej matador. Já tuhle práci denně nedělám. Ale když
se ta příležitost naskytne, tak to dělám ráda. Jsou herci, kteří mají dá se říct
dost univerzální hlas, kterej se rychle oposlouchá. Já mám takovej dost výraznej.
(To má - pozn. aut.)
Jak se ti pracovalo na dabingu Ženatého se závazky?
Moc dobře. Moc dobře! V podstatě se to dabovalo samo. Seriál jsme točili
v bývalé budově Novy ve Vladislavově ulici, obvykle se to dělalo po 50 dílech
a celé to trvalo 2 roky. Byla tam skvělá úprava dialogů a bylo to skvělý do pusy.
Točili jsme smyčky ve dvojicích - já s Míšou Jagelkou a Zedníček se Zawadskou.
Šlo nám to fakt moc dobře.
A dělalas už nějaký konkursy na filmy?
No, asi tak 150 :). Víš, to kolikrát není o talentu, ale spíš o štěstí. Je to hrozně
těžký. Někdy mně bylo něco nabídnuto, ale zrovna mě nepustili z divadla. Nedávno jsem
zase třeba měla hrát v jednom koprodukčním filmu, ale zrovna jak na zákon schválnosti
mi zavolali, když mě pouštěli z porodnice.
Ve filmu jsem hrála vlastně už po revoluci ve dvou slovenských, tehdy vlastně ještě
československých filmech. Pak jsem dostala menší role, jako třeba v Byl jednou jeden
polda.
A jaký je vlastně Tvůj vztah k internetu? Jak je možný, žes byla jednou z nejhledanějších osob v zemi a nikdo o Tobě nic neví?
Víš, já internet vlastně nepoužívám. Doma ho nemám vůbec. Takže tím to vlastně je.
Ale už se chystám, že ho mít budu. Já jsem byla vlastně taková tajuplná osoba, která
teď vychází z inkognita. To má taky svý kouzlo, ne?
Tato odpověď by byla jinak celkem velmi vhodnou tečkou za celým rozhovorem, kdyby
ovšem neměl autor v úmyslu pokračovat ještě dále. Destruktivním faktorem se však
ukázaly být hlasivky jednoleté Marcelky ml., která interview rázným způsobem ukončila.
Mohu vám bezpečně zaručit, že setkání s Marcelou bylo setkáním s velmi příjemnou mladou
herečkou, která na první pohled rozumí legraci a která by si nepochybně zasloužila být
víc vidět ve filmu i v televizi.
Pokud bude Ridley Scott pokračovat v tvorbě výpravných historických spektaklů,
pro milostnou romanci "Marcellus a Marcella" nenajde lepší představitelku.
A smaženy sýr jí určitě koupí taky.
|